Dub a modřín jsou nejoblíbenější.

Kokořínské podložní podmínky

Vzhledem k velmi suchému pískovcovému podloží mají tyto dvě dřeviny specifické vlastnosti. Informace, které mi poskytnují jako zpětnou vazbu truhláři, vypovídají třeba u dubu o tom, že po ohoblování získává tzv. medovou barvu. Pro venkovní použití ho následně postačí ošetřit tungovým olejem. Ten se vyrábí z čínského stromu Aleruites fordii. Jsou zákazníci, kteří mají požadavek ponechat přirozenou barvu a nátěry jí neměnit. Pokud je dub z kokřínska vytěžen před zimním novoluním a pořežu ho během března nebo dubna, ponechá si tato dřevina svou barvu takovou, jakou má ihned po rozřezání. Je akorát potřeba dát pozor na dopadání jarních slunečních paprsků. Ty u každé dřeviny dokážou barevné divy a to během pár hodin. Pak je potřebné ohlídat vysušení v celé hmotě dřeva, aby bylo vhodně připravené například pro výrobu masivní podlahy.

Měsíc stáhne vlhkost do větví

Kokořínský dub se používal i při výrobě dubových sudů na víno. Momentálně o žádném výrobci na mělnicku nevím, tak ohledně tohoto sortimentu mohu odkázat na Bednářství Josef Fryzelka z Vlachovic. Na soudky, kádě a nábytek používají jak dub, tak i modřín. Na dubu lze okamžitě po rozřezání na prkna nebo fošny ověřit, zda naplňuje specifické vlastnosti měsíčního dřeva. V zimě není v kmeni nasávána od kořenů k větvím voda. a co tam ve formě volné vlhkosti zbývá je po pokácení odsávána do větví. Strom se chce ještě rozmnožovat, chce se vysemenit, aproto zbytek potřebné vlhkosti nasajou větve, které jsou následně na jaře odříznuty. V zimě vytěžené bříze vyraší na jaře nové větvičky s listím na odříznuté větvy. Na obdobně pokáceném dubu je při nařezání prken hned patrné, že i zbytek vlhkosti v kmeni byl odsát do větví.

Teplota, proudění vzduchu a vlhkost

Jak u dubu, tak i u modřínu lze zjistit pouhým pohmatem a lehkým přejetímpo povrchu prkna, že dřevo není vlhké. Není vysušené, ale postrádá už volnou vlhkost. Vykazují známky prken, které byly rozřezány z kmenů, vytěžených v nevhodné době a byly již minimálně dva měsíce v hráni vystaveny třem hlavním vysoušecím vlivům. Venkovní relativní vlhkosti, teplotě a hlavně prodění vzduchu, které vysušují nejprve povrch vyrobeného řeziva. Hráně stavíme tak, aby byly boky hráně kolmé na převládající větry. Do jednotlivých vrstev klademe vždy řezivo ze stejného dřeva, stejné tloušťky, pokud možno stejné počáteční vlhkosti. Aby se zamezilo rozdílnému sesýchání radiální a tangenciální části v rámci jedné desky, klade se záměrně nahoru pravou stranou, která méně sesýchá. Spodní strana je vždy vlhčí a je tak eliminováno napětí.

Dřevo je všeobecně velmi ceněná surovina. Ale i přes tuto skutečnost každoročně vznikají při zpracování tohoto materiálu značné ztráty. Velkým negativem je skutečnost, že dřevo má při příjmu vlhkosti do bodu nasycení vláken (vlhkost cca 30% podle druhu dřeviny) tendenci bobtnat, což může značně snížit pevnost konstrukčních spojů. Naopak při ztrátě vlhkosti dřevo sesychá, bortí se a praská. Vlhké dřevo vykazuje nižší pevnost lepených spojů, špatně se povrchově upravuje a má zhoršené některé mechanické a fyzikální vlastnosti. Dřevo z právě pokáceného stromu má vysoký obsah vody. Dřevo je nutné vysušit na takovou vlhkost, při níž se materiál dobře obrábí. Důležité je, aby vlhkost dřeva byla v rovnováze s vlhkostí prostředí, ve kterém se bude výrobek využívat. Jinak by mohlo dojít k rozměrovým a tvarovým změnám, které mohou být příčinou netěsnosti spojů nebo znehodnocení povrchové úpravy. Takové dřevo nesplňuje účel, pro který nám ho příroda poskytuje.

proč je nutné dřevo vysušit

Přirozeným sušením řeziva se rozumí uskladňování řeziva nebo přířezů na volném prostranství, případně pod vzdušnými kůlnami. Řezivo, pražce, sloupy, přířezy (vlysy, dužiny sudů) musí být uloženy podle určitých pravidel a zásad tak, aby nedošlo k poškození tohoto materiálu. Materiál se ukládá na skladech pro přirozené sušení buďto přímo na pile, nebo u zpracovatele. Řezivo se uskladňuje proložené na předem připraveném místě – skladu. Přirozené sušení se řídí stejnými zásadami jako sušení umělé, a proto závisí také na teplotě, vlhkosti vzduchu a rychlosti proudění vzduchu, na dřevině, rozměrech materiálu, zejména tloušťce, na počáteční vlhkosti a na konečné požadované vlhkosti. Oba způsoby se od sebe liší tím, že při umělém sušení lze parametry sušícího prostředí měnit a řezivo vysušit na téměř libovolnou konečnou vlhkost. V praxi je velmi používaná kombinace přirozeného předsušení a umělého dosušení na konečnou požadovanou relativní vlhkost dřeviny.

přirozené sušení dřeva

Přirozené sušení ovlivňují povětrnostní podmínky. V našich klimatických podmínkách lze přirozeně řezivo vysušit maximálně na 13–15 % vlhkosti. Běžně se uvádí hodnoty okolo 20 %. Přesto se přirozeně suší poměrně malé objemy řeziva. Přirozené sušení přináší úspory energie a může se uskutečňovat téměř kdekoliv bez nároků na energii. Nevýhodou přirozeného sušení je tzv. umrtvení kapitálu po dobu sušení, proto se v dnešní době množství přirozeně sušeného řeziva kolem truhláren zminimalizovalo. Nedodržením hlavních zásad pro uložení materiálu mohou vznikat poměrně vysoké ztráty způsobené trhlinami, zamodráním nebo plísněni, hnilobami. Řezivo uložené na skladech pro přirozené sušení je často napadáno dřevokazným hmyzem. Přirozené sušení může být při dodržení všech zásad a pravidel stejně kvalitní, jako sušení umělé. Je-li takovýto materiál o vlhkosti okolo 15 až 20 % dodán k umělému dosušení, zkracuje se doba umělého sušení, sníží se spotřeba energie.

přirozeně se suší málo