Tak od začátku, tedy od kořene.
Nejdříve jsem nechával dřevo schnout na půdě bývalého vehlovického kravína, který opustilo bučení, ale neopustily ho rychlé ruce lidí, kteří najednou nutně potřebovali nějaký ten stavební materiál. Toto zavření místních levných stavebnin mi nebylo nikdy odpuštěno. Specifický zápach po kravičkách byl v následujícíh letech vytlačen vůní jinou, příjemnější. Do podkroví této velké stavby byly po dobu pěti let ručně vyskládávány fošny a prkna z dubu, buku, smrku, borovice a hlavně dokonalého, kokořínského modřínu. Ta vůně byla cítit po větru až 500 m.
Vehlovská půda v kravíně.
Zjistil jsem, že přirozeným způsobem sušit řezivo není vhodné v půdních prostorách, kde po celé ploše půdy neproudí vzduch všude stejně. Osvědčilo se mi sušení na jihozápadním svahu, nad mělnickými vinicemi. Tak jako víno potřebuje řeku, tak i mé dřevo se nepodsoušelo v létě, vzhledem k tomu, že mu Labe dodává potřebnou vysoušecí relativní vlhkost a ochlazování vzduchem nižší teploty. Obráceně v zimě jsou hráně ohřívány teplejšímy proudy vzduchu (fény). Dřevo pak nepraská a navíc mu velmi pomáhá nižžší nadmořská výška polabské nížiny, kde vhodné podmínky pro sušení začínají dříve a později končí, než jinde. Prostě Zlatý pruh země české.K provětrání a k řádnému proudění vzduchu byla využita boční okna podkroví pod podzednicí, kterými se dříve vyhazovalo seno nebo možná vhazovalo, ale pro přírodní sušení se mi to tehdy zdálo být optimální.Bohužel jsem se velmi mýlil, což se projevilo na vysoušení dřeva.
Sušení mezi okny a mimo ně.
Proudění vzduchu nebylo to pravé. Každá hráň se vysoušela jinak a to podle toho, jakou zaujímala pozici k nejbližžšímu oknu. Ten "profuk" byl dokonalý jen u hrání, které nestály čelem přímo proti oknu. Průvan mezi dvěma protilehlíma otvorama ve zdi nezajistil to správné vysušení. Bylo to moc rychlé. Ty ostatní hráně mi vysychaly pouze za podpory teploty, vlhkosti a ideálně proudícího pomalého vzduchu. Což bylo dostačující. Proudění vzduchu není ani tak potřebné pro dřevo opouštějící volnou vlhkost. To je ta v brčkách, v kapilárách. U zimního a hlavně měsíčního dřeva není ve formě kapaliny už ani ve dřevě přítomna. Ta po kácení kmen opustí v následujících dnech. A pokud tam nějaká je, tak jí pozřou ještě větve, pokud strom padl před novoluním ze svahu korunou dolů a ty větve mu byly ponechány.Strom se chce totiž ještě množit, tak přečerpává, za pomoci vody, zbytek energie k pupenům, vytvořeným předchozí rok.
Vzduch a jeho rychlost
Proudění vzduchu (optimální je rychlost do 3,5 m/s, více ne), začne svou hlavní roly hrát v době, kdy se začíná uvolňovat postupně tlak ve dřevě a s ním vlhkost vázaná. Ta je zralá na vymačkání, jako ta v houbě u vany. Ale vzhledem k tlakovým podmínkám, které proudící vzduch na povrchu dřeva vytváří, umí vázaná vlhkost opustit buněčné stěny dřeva, vystoupá na povrch prkna a je odfouknuta. A tohle je proces, který trvá roky. Říká se cenťák za rok a je to tak. Výhodou delší doby vysoušení řeziva je, že tou delší dobou je umožněno dřevu si i odpočinout a pomalu uvolňovat vnitřní tlaky ve dřevě, protože z něčeho kulatého jsme udělali něco hranatého. Tlaky se klidně po tu dobu rozloží a nedělají nám potom na povrchu prasklinovou paseku. Jsem odpůrcem toho, vysušit dřevo ryhle a násilně v sušárně. Jednak není řezivu dán čas na odpočinutí a tento dokonalý materíál člověk dodatečně zatěžuje zbytečnými energetickými náklady.
Násilné vysoušení dřeva není z ekonomického hlediska lepší postup.
Do sušáren musí být vháněno zbytečně vyráběné teplo, které něco stojí a mohlo být použito na něco vhodnějšího.
ověřená skutečnost
Pokud je strom pokácen ve vhodnou dobu, tedy v zimních měsících, byl na následné použití člověkem nejlépe připraven. Jeho dřevo bude po mnoho let vonět a hřát, nikoliv do ovzduší v obydlí vypouštět dodatečně napuštěné impregnační prostředky, ve formě prachových částic.
Poznatek mělnických vinařů
Na Mělníce, když bednáři ještě dělali sudy na víno, tak ždímali tenhle zbytek vázané vlhkosti ven v létě, obracením prken na přímém slunci.
Tehdy, když prkna a fošny oproti oknům byla vysušena rychleji, než ta samá prkna a fošny uložená v hráních, kudy protékal vanoucí vzduch pomaleji, jsem se poprvé setkal s tzv. "houbovým efektem". Dřevní hmota u oken, rychleji vysušená byla při truhlářském opracování méně poddajná, bránila se, kousala a co hlavně po vyrobení podlahy z nich, tato prkna po instalaci do domu zákazníka, vykazovala po půl roce rozměrové změny. Lidé dýchají, vaří, koupou se a logicky větrají, čímž se mění v letních měsících uvnitř místnosti relativní vlhkost, která je větší než ta, ve vysušeném dřevě. Prkna jsou vyhotovena ze živého materiálu, který je schopen si brát zpět vlhkost, kterou následně zase pustí, pokud k tomu uvnitř domu nastanou podmínky. Lidé se dnes vracejí k přirodnímu byslení. Jsou velice opět oblíbené hliněné omítky pro svoje dokonalé akumulační vlastnosti.. S vlhkostí a teplotou umí obdobně pracovat i dřevo. Musí být ale odpočaté a hlavně masivní, neslepené.
Jenže tahle podlahová prkna, ze dřeva od oken kravína, byla neklidná. Rychlejší vysušení neprobíhalo úměrně s časem potřebným pro postupné uvolňování tlaků ve dřevě a to mi dávalo najevo už při prvotním opracování na protahovačce, kdy se se mnou pralo, musel jsem na něj tlačit a nechat ho vícekrát projet strojem, abych docílil svého. Ostatní hráně, mimo protilehlá okna, obsahovaly prkna a fošny, která nebyla sušena za vyšší rychlosti vzduchu, měla tak možnost odpočívat déle a v souběhu s uvolněním tlaků. Prkna se tak stala klidnýma, při opracování to jen šumělo, úprava proběhla na první průtah a po instalaci do domu nabrala zpět vlhkost, aniž by to dala na sobě rozměrově znát. Byla klidná a nemusel jsem je znovu přebrušovat do jedné roviny. Neklidné a rychle vyschlé dřevo vznikne vždy, když před zpracováním neodpočívalo, přirozeně neprosychalo a bylo nahnáno s nemalými výrobními náklady do sušárny, kde se násilně bortila a trhala.
I když jsou například podlahové sušárenské palubky na pero a drážku násilně přilepeny k nějakému podkladu a i když je přibijí v peru hřebíkem do roštu, nerozestoupí se jim ani mezery mezi jednotlivými kusy, což je nejvíce sledovaný ukazatel, ale po čase se horní roh strany, kde je drážka, projeví neklidnost dřeva. Roh se nadzvedne. Lepidlo a ani hřeb ho nepřetlačí, nepůsobí tam na něj. To jsou pak ty roztrhané ponožky a špatně jedoucí angličák, vypuštěný potomkem kolmo na kladené palubky. Někteří truhláři mluví i o dřevě z rychlosušáren, které je roztrháno vodou, jenž se násilně drala ven. Ano, jde o vázanou vlhkost, která byla tlakem vytahována ze stěn buněk a při své nepřirozeně rychlé cestě na povrch porušila roky přírodou budovanou strukturu dřeva. Je to takový menší ukazatel naprosté zbytečnosti konání člověka, kdy se chce zase vzepřít fyzikálním zákonům fungujících v přírodě a to pouze za účelem nesmyslně ušetřit čas.
A ještě k těm sušárnám.
Pokud je haním, tak se jedná pouze o tu část přirozeného vysoušení dřeva, které matka příroda umí nejlépe. Je ovšem pravdou, že nikdy nelze dosáhnout úplného vysušení na hodnotu potřebnou pro instalace do bytu, kde si tepelnou pohodu zajišťujeme ústředním vytápěním. Můj rekord v přirozeném vysušení je hodnota 17% r.v., ale vždy počítám, že se dostanu tak na 20% r.v. Tehdy je ale už dřevo klidné a neuškodí mu dosušení v sušárně na potřebnou vlhkost v hodnotě od 6% do 12%., což ale trvá jen krátkou dobu a hlavně to dřevu už nevadí.Tak člověk už nepotrhá a neponičí hmotovou pevnou struktůru dřeva, kterou příroda po několik desetiletí pro nás vytvářela.
spolupracující truhlářské firmy
Pro názornost je zde uvedeno několik odkazů na živnostníky a firmy, kterým není lhostejné, kdy bylo zpracovávané dřevo vytěženo.
