přirozená točivost vláken

Druhým pravidlem je vybírat pouze jedince, kteří zvládli vyrovnat svou přirozenou levotočivost.

25 Ledna 2018 jen názor Jiří Cvrček

Vybírané dřevo musí být bez zjevných známek poškození dřevokazným hmyzem, houbami nebo plísní. A zde se dostáváme k samotné podstatě zásadní nutné okolnosti. Dřevo musí být pokáceno v zimě.

Pak by mi dále popisovaná skutečnost vyrovnané levotočivosti byla k ničemu. V zimním období je obsah cukrů a škrobů u mízy bělové části dřeva nižší. Tyto dvě látky (cukr a škrob) potřebuje strom ke skládání a vytváření nových buněk dřeva. Jenže jde i o potravu pro dřevozbarvující a dřevokazné houby, plísně, a i jiné organizmy, které ve dřevě nechceme. Kůrovec je v zimním období naprosto nečinný.

Pokud mi strom projde touhle další zkoušou mohu přistoupit ke zjištění, jak strom vlastně celou dobu rostl, tedy jaká je jeho točivost vláken. Kolem podélné pomyslné středové osy kmene se lze točit doprava nebo doleva.

Když je stromek malý tak se zřejmě vlivem gravitace začne automaticky v drtivém počtu případů otáčet doleva. Kam se otáčí vodní vír, když vytáhnete špunt ve vaně? V průběhu jeho dospívání může pokračovat v přirozené levotočivosti, může to srovnat a netočit se nikam nebo také otočí zcela směr a začne se točit doprava.

Kdy je to doprava i kdy doleva

Pro následnou klidnost dřeva po vysušení, kdy bude nejvhodněji připravené pro truhlářské opracování, jsou nejvhodnější kmeny, které buď levotočivost srovnaly anebo mírně přešly do pravotočivosti. Kmeny, které pokračovaly v točení doleva jsou naprosto nevhodné. Prkno nebo fošna a trám budou dělat vrtule a praskat ve velké výsušné trhliny. Levotočivý kmen nemá vyrovnané vnitřní pnutí a řezivo z něj bude vždy jen zlobit.

Hledám tedy kmeny netočivé nebo mírně pravotočivé, a ty jsou nejvhodnější. Je na to velmi jednoduchá metoda. Pokud není strom ještě pokácený, nemá výsušné trhliny, které točivost vláken kopírují a na poraženém kmeni to lze jednodušeji poznat.

Ještě stojící strom bude brzo pokácen, mohu tedy odstranit jeden metr dlouhý kus kůry a do obnaženého kmene zapíchnout nůž. Ten začnu posunovat zaříznutý ve směru osy kmene a nechám se vést vlákny, stejně bych je nepřetlačil.

Pohybuji se po kmeni směrem dolů od koruny ke kořenům a vytvořím rýhu. Následně přiložím pravou ruku, a tak mi malíček ukazuje pravotočivost a palec levotočivost. Buď se rýha (vlákna) odklání od budoucího pařezu doleva za palcem nebo doprava za malíčkem. A ty netočivé nebo mírně směřující doprava jsou moje.

Ukázka různé točivosti klád

Pro názornou představu si vše lze představit na této fotografii. Pomyslně přiložte pravou ruku na stojící kládu vpravo. Praskliny, které kopírují směr točivosti vláken, se mírně natáčejí za malíčkem, tedy doprava. Jde tedy o optimálně rostlý strom s mírnou pravotočivostí a má tedy naprosto vyvážené tlaky uvnitř dřeva. Ta nejstarší vlákna uvnitř klády se točí z mládí doleva. Jejich tah tímto směrem, vyrovnává protitlak doprava, který vznikl v dospělosti stromu. Horní vodorovná kláda se točí za palcem, tedy doleva a takový strom není vhodný k mému výběru. Celý svůj život se kroutí jedním směrem a tento pohyb bude následovat i prkno, fošna nebo hranol pořezaný z takového stromu. Spodní a prostřední kláda je optimální. Levotočivost zcela srovnaly a v dospělosti, vlákna takového stromu, nepodlehla žádné točivosti.

Zhruba každý dvacáty kokořínský strom má levou točivost. Ten většinový zbytek je buď bez točivosti nebo je pravotočivý. Časem ale zjišťuji, že jsou i jedinci, kteří jsou při svém růstu chopni změnit točivot vláken i několikrát za svůj život. Jeden šindelář mi vyprávěl, že bohužel vše zjišťuji jen na viditené vrchní vrstvě dřeva pod lýkem. On když kulatinu štípe, tak vidí celý řez od povrchu klády až do středu a lze nalézt jedince, kteří v tomto otevřeném štípnutém řezu, viditelně několikráz změnili svou točivost vláken.