Pátým pravidlem je vybírat pouze kmeny, s jádrem ve středu letokruhů.
Každý rok v kmeni přiroste nová vrstva dřeva. To jsou ony letokruhy, které jsme na pařezech jako děti vždy počítaly. Letokruh je složen ze dvou základních částí. Z jarního a letního dřeva. Ten největší nárůst započne na jaře, kdy proudí kapilárami, těmi brčky, směrem k listům přes větvičky, kmenem od kořenů, životodárná míza. Během jarních měsíců se lepí jedna nově vzniklá buňka na druhou a tím vzniká podle podmínek vrstva dřeva, která je jeden až tři centimetry tlustá.
Přirůstáním letokruhů doje k potrhání a dalšímu nárůstu ochranné obvodové vrstvy, kůry. Ta se od stromu odlupuje, padá na zem a slouží tak jako základní stavební materiál pro vytváření humusu. Strom má v tomto období značný přísun živin, proto je tato jarní část letokruhu silnější, ale méně hustá, tudíž i méně staticky silná, únosná.
Uprostřed léta začne najednou tok mízy ustávat, strom začne lépe hospodařit, šetřit a nově vzniklé letní buňky dřeva jsou tak hustší a pevnější, což se projeví tmavším zbarvením a tenčí vrstvou. Nejspodnější část kůry, tzv. kambium, začne vysychat. Vzhledem k omezenému přísunu živin staví strom v podzimních měsících menší buňky, ty jsou tak více hutnější a to má za následek tmavší zbarvení zřetelně vykresleného vnějšího okraje každého nového letokruhu.
Pokud byl na živiny bohatý rok, je široký i celý letokruh. Pokud bylo jarní i letní období suché, letokruh je úzký a v případě opakovaní suchého období, nelze lidským okem ani roční letokruhový přírůstek zaznamenat. Jednotlivé tloušťky přírůstků za jeden rok, tedy jejich hodnoty v milimetrech, vytvářejí za určité období, třeba padesáti let, pro danou lokalitu a dřevinu neopakovatelnou sérii naměřených hodnot. Tím se zabývá dendrochronologie – vědecká metoda datování založená na analyzování letokruhů dřeva.
