Třetím pravidlem je pohledem do koruny stromů zjistit velikost prostoru, který pro sebe velikán zabral.
27 Ledna 2018
Jiří Cvrček
Prostor, který větvemi zaplní strom je poloviční oproti tomu, co obsadí jeho kořeny pod vámi.
Les dělá všechno pro to, aby nepřicházel o slabé a na chvilku nemocné jedince. Je prokázáno, že za pomoci kořenového systému a podhoubí si předávají informace o škůdcích, nebezpečích, tedy si vzájemně pomáhají. Je to vše za jediným účelem.
Padlý jedinec vytvoří v celistvé lesní klenbě (střeše) mezeru. Tím je narušeno velmi citlivé mikroklima, potřebné pološero, a hlavně vysoká vlhkost vzduchu. Dírou ve střeše do lesa fouká a vítr vyvrací stromy.
Pokud v rámci konkurence nějaký strom druhého přeroste nebo zaplní volné místo po uschlém sousedovi, projeví se to během několika let na tvaru jeho koruny. Koruna se může tedy klidně začít „roztahovat“ jen jedním směrem, protože si nelze představit, že kolem stromu vznikne v jednu dobu místo ve všech směrech.
Takový růst koruny jedním směrem ovšem strom musí vyvažovat, a to se projeví na rozdílné hustotě dřeva v místě větví. Strom svou stabilitu hlavně vyrovná kořeny, ale k části kmene, kde jsou větve, je třeba z mé strany přistupovat opatrně a nevolit pro takovou část využití, kde potřebuji klidné dřevo.
Stav větví a stav listí a jehlic v koruně jasně odpoví na zdravotní stav velikána. Nesmím se ale nechat zmýlit například dočasným napadením listů dubu nebo buku nějakým tím broukem. Jejich listy jsou třeba protkány jeho chodbičkami, ale to neznamená, že je strom nemocný.
Ten rok zrovna tihle listnáči rozkvetly. Dělají to jedou za tři až pět let a já se do takového rozkvetlého roku mohl zrovna trefit. Strom totiž musí tohle dočasné napadení strpět. Nic se mu nestane, příští rok bude zase plný zeleného zdravého listí. Letos prostě musel energii potřebnou na boj se škůdcem využít na tvorbu bukvic a žaludů.
Dobrá vizáž koruny je vlastně zajištěná stabilita.
Můj listnatý velikán musí mít pravidelnou korunu se silnými větvemi, které jako vztažené lidské paže šikmo směřují vzhůru. Pro jehličnany platí podobné regule, jen větve koruny mají být vodorovné nebo lehce ohnuté směrem dolů.
Tato pravidelná vizáž není kvůli estetickým důvodům, jde o statickou stabilitu. Veliké koruny vzrostlých stromů bývají vystaveny bouřlivým větrům, prudkým dešťovým srážkám a značnému zatížení sněhem. Tyto síly je třeba odpružit a kmenem odvést do kořenů, které toho musí vydržet nejvíc a zabránit tak vyvracení stromů. Pravidelně tvarované stromy rovnoměrně odpruží útočící větrné síly, když je rozdělí na celé své tělo a odvedou.
Ten, komu onen pravidelný vzhled nic neříká, mívá problémy. Jestliže je kmen například ohnutý, má už v klidovém stavu jisté potíže. Obrovská váha koruny se nerozloží na celý průměr kmene, nýbrž tlačí na dřevo pouze na jedné straně. Strom je tam musí posílit, aby neprasklo, což se pozná podle zvlášť tmavých letokruhů, a to mi kazí vzhled dřeva (dotyčná místa obsahují více substance a méně vzduchu).
Při pobytu v lese prohlížím, zda můj velikán má blízko sebe i stromy stejného druhu. Přes podhoubí a kořenový systém si nejvíce pomáhají stejné dřeviny. Některé druhy spolu přímo odmítají komunikovat. Pokud má okolo sebe dřeviny stejného druhu, nebyl nikdy osamocen, nechyběla mu pomoc, když jí potřeboval. Pak má uvnitř sebe nádherné dřevo.
Když se vytvoří dva hlavní výhony, jde o ještě více nešťastnou situaci. Takovým stromům říkáme „rozsoch“ (rozštěp). Jejich kmen se v určité výši rozdvojí a v této podobě roste dál. V prudkém větru se obě tyto části, z nichž každá má svoji vlastní korunu, komíhají ze strany na stranu a velmi tak zatěžují místo, kde došlo k jejich rozdělení. Pokud se tento přechod podobá ladičce či písmenu „U“, pak se většinou nic nestane.
Avšak běda, když rozsoch připomíná písmeno „V“, tedy když se sbíhá do ostré špičky. Potom se zpravidla v místě, z nějž vyrůstají oba dílčí kmeny, opakovaně trhá. To je pro strom a jeho korunu velice bolestivé, a proto si ze svého dřeva vytváří tlusté záhyby, které mají zabránit dalším prasklinám, a to se opět projeví na kvalitě dřeva. V daném místě totiž neustále vyvěrá tekutina, která je působením bakterií černě zbarvená a obarvuje tak okolní dřevo. Ke vší smůle se tam shromažďuje ještě voda, která vniká do průrvy a způsobuje hnilobu.
