Je stále mylně vnímáno, že základními podmínkami pro získání měsíčního dřeva jsou vytěžení v konkrétním termínu zimního novoluní a ponechání stromů korunou dolů.
23 Dubna 2019
Jiří Cvrček
Ohledně měsíčního dřeva dnes existuje jediná, a to navíc nevědecká publikace. Kniha Erwina Thomy, Viděl jsem tě růst je jediným dostupným pramenem, ze kterého lze čerpat. Každý, kdo něco na internetu publikoval o měsíčním dřevě, neopomněl na tuto publikaci odkázat. Erwin Thoma své pojednání o měsíčním dřevě shrnuje na straně 157.
Na této závěrečné straně, kterou nazval výstižně a patřičně přiléhavě: „Dny sklizně dřeva pro dobré stavební a nábytkové dřevo“, doporučuje tři pravidla, kdy to třetí „souhvězdí“, specifikuje jako to, co se zakládá pouze na tradicích a není dosud vědecky potvrzeno. Erwinem Thomou zůstává tedy doporučeno řídit se pravidly dvěma. Zimou a měsíční fází. O ponechání korunou dolů ze svahu není vůbec nic řečeno a v tomto se odkazuji na mé pozorování, specifikované v následujícím odstavci.
Je například zásadní rozdíl v nadmořské výšce alpské oblasti a kokořínského revíru. Prvotní volná vlhkost dosahuje v době zimního novoluní ve vyšší nadmořské výšce většího zastoupení a její „odsátí“ za přispění zemské gravitace tím, že se vytěžená kulatina ponechá i s větvemi složena korunou směrem ze svahu, je v nadmořské výšce o 1.000 m nižší naprosto nepotřebným postupem. Radikálně nižší hodnota prvotní volné vlhkosti v kulatině se za pomoci přirozených přírodních procesů uvolní okamžitě po vytěžení, a to příčně zaříznutým čelem pokácené kulatiny. Pro dosažení specifických mechanických, stavebně technických, statických a kvalitativních vlastností, známých pod pojmem měsíční dřevo, jsou dle vlastních zkušeností zásadnější podmínky, za jakých je dřevní hmota vysoušena po jejím rozřezání na pile, nikoliv to, co se s vytěženou kulatinou děje v období mezi pokácením a rozřezáním. Je nutné pouze dodržet maximální délku trvání tohoto období (ponechání v lese) pěti měsíců. Podstatný je typ dřeviny a účel jejího následného využití zákazníkem v interiéru nebo exteriéru. Podle těchto kritérií je volen postup při výběru stromu, termínu jeho pokácení a způsobu přirozeného vysušení.
- V našem mírném pásmu vrcholnou zimou z pohledu stromů a doby vegetačního klidu rozumíme období od 1. 11. do 31. 3. Považuji za vhodnější období pro naše podmínky od půlky měsíce prosince do 15. 3. Jindy je prostě už teplo a nemrzne.
- Dřevo by se mělo těžit ve dnech ubývajícího měsíce. Tedy od úplňku těch 14 dní do novoluní. Erwin Thoma prohlašuje, že týden blíže novoluní je nejoptimálnější.
V roce 2015 (přesně 4. 8. 2015) publikoval internetový časopis Material Times článek o měsíčním dřevě s názvem „Měsíční dřevo-Zapomenutá tradice ožívá, odborníci kroutí hlavou“. Tento článek čerpá z knihy Erwina Thomy a lze nabýt dojmu, že ono ponechání korunou ze svahu dolů, je jednou z důležitých podmínek. Při zadávání klíčových slov „měsíční dřevo“ ve vyhledávači (Google, Seznam), se většinou objeví tento článek na první pozici. Následně několik lidí přidalo rádoby své poznatky, na své webové stránky tím, že tento článek citují nebo rovnou kopírují. Tím nám nedůležité pravidlo „korunou ze svahu dolů“ začalo žít svým vlastním životem a stává se pravidlem důležitým, protože 100x opakovaná lež, stává se pravdou. Důvěryhodnosti tomuto tvrzení má být přidáno čerpáním z knihy Erwina Thomy-Viděl jsem tě růst. Jenže žádný takový závěr, o důležitosti ponechat stromy po vytěžení korunou dolů ze svahu, z jeho publikace vůbec nevyplývá. Erwin Thoma se tomuto tématu věnuje velmi krátce na straně 67 a 68 v článku „Korunou z kopce-lest přírody“.
Po bližším seznámení se s obsahem tohoto velmi krátkého pojednání, dojde každý čitatel k závěru, že toto jeho doporučení se týká pouze řeziva stavebního, nikoliv truhlářského. Je totiž uvedeno: „Když chceš mít dobré stavební řezivo, poraz stromy korunou dolů z kopce a nech je i s větvemi pár týdnů ležet, než dřevo odvezeš z lesa“. Navíc dále tento článek pojednává o jistém experimentu Erwina Thomy s dřevem pokáceným na jaře, tedy v období totálně mimo zimní novoluní. V článku je totiž uvedeno: „Chtěli jsme toto vědění starých tesařů ověřit experimentem: na jaře, při vyražení listů, když byl proud mízy v plném chodu, jsem pokácel buk“. Po internetu koluje tedy nepodložené tvrzení, o ponechání korunou ze svahu dolů. Jde ovšem o neustále opisovanou absurditu, která nemá žádný reálný základ, odvozený od toho, co ve své publikaci tvrdí Erwin Thoma (viz. také str. 157, pravidla pro získání měsíčního dřeva) a jak uvádím výše, nemá reálný podklad ani v podmínkách nízko položených revírů českého lesa.
Klíčovou podmínkou pro získání měsíčního dřeva je zimní těžba a pokácení stromů v období tzv. zimního novoluní. Navíc dle mého pozorování ono stažení dřevní hmoty a tím menší zastoupení volné vlhkosti není ani tak ve spojení s vlastním novoluním, ale s pozicí měsíce nejdál od Země, tzv. odzemím, které se v zimních měsících skoro termínově kryje s novoluním. V tomto se v detailu neshoduji s Erwinem Thomou. Zcela určitě má na menší obsah volné vlhkosti ve stromě vliv měsíc, ale nikoliv podle jeho fáze, ale podle jeho vzdálenosti od planety Země. Na rostliny jako je strom působí menší gravitace a ne to, jaký stín vrhá planeta Země na náš Měsíc. Gravitační přitažlivost, kterou Měsíc ovlivňuje Zemi, je příčinou slapových jevů, které jsou nejlépe pozorovatelné na střídání mořského přílivu a odlivu. Přílivová vlna je synchronizována s oběhem Měsíce kolem Země. Slapová vzdutí Země způsobená měsíční gravitací se zpožďují za odpovídající polohou Měsíce kvůli odporu oceánského systému – především kvůli setrvačnosti vody a tření, jak se přelévá přes oceánské dno, proniká do zálivů a ústí řek a zase se z nich vrací.
Rozlišujeme tzv. přízemí a odzemí. Během svého oběhového cyklu, tzv. synodického měsíce (cca 29,5 dne), se měsíc přibližuje a oddaluje od Země. V perigeu (přízemí) je vzdálen cca 364.397 km a v apogeu (odzemí) je vzdálen cca 406.731 km. Pro měsíční dřevo je podstatné období okolo apogea (odzemí). Měsíc je dál, působí tedy menší svou gravitační silou nejen na vodu v oceánech, ale i na lidi a rostliny, jako jsou i stromy. V zimních měsících tedy padá voda ke kořenům stromů a v kmeni je nejméně zastoupena volná vlhkost. Neboť v zimních měsících se termíny novoluní a odzemí skoro překrývají, přiřazuje se ne zcela přesně určující termín pro vytěžení měsíčního dřeva k týdnu před novoluním. Dle vlastních pozorování a zkušeností je volná vlhkost v buněčných stěnách bělové části kmene stromu nejméně zastoupena shodně v období týdne před odzemím a týdne po odzemí. Například dne 18. 2. 2017 byl měsíc v odzemí. Dne 26. 2. 2017 byl měsíc v novu. Dle vlastních zkušeností byl optimální termín těžby pro získání měsíčního dřeva od 11. 2. do 25.2 2017. Podle Erwina Thomy a jeho publikace Viděl jsem tě růst (2. pravidlo, str. 157) byl v únoru 2017 vhodným termínem období od 19. 2. do 25. 2. 2017.
Charakteristickým znakem měsíčního dřeva vůbec není jeho ponechání korunou dolů ze svahu po vytěžení. Jeho zásadní charakteristikou je stažení bělových buněk dřevní hmoty ve specifickém zimním období podle měsíční fáze (spíš podle odzemí), tedy jejich větší hustota a následně i větší pevnost, ve spojení s menším zastoupení relativní vlhkosti z jedné z jejich částí, a to vlhkosti volné. Volná vlhkost mění své relativní hodnoty častěji a ve větším intervalu než vlhkost vázaná (srov. text na str. 9 publikace Sušení řeziva, učební texty pro školení dřevařských technologů a sušárenských techniků, MR servis České Budějovice).
